Bájní draci, princové z masa a kosti
Monika Rubinstein
Jenže ono bylo všechno jinak. Hlavní správce indonéského národního parku Komodo na ostrově Rinca byl drobný a snědý. Seděl za otlučeným stolem ve spoře vybavené kanceláři bez počítačů a dalších vymožeností. Do vyprávění o souboji s varanem se mu moc nechtělo. Jeho drobná postava byla zahalená do hnědé uniformu s flíčky lesní policie na obou ramenou. Mrkla jsem ven skrz otevřené okenice. Za dřevěným úředním domkem, postaveným na kůlech, kde se registrovali návštěvníci, nebyl uvázaný žádný bílý kůň. Ostatně by tam dlouho nepřežil. Hodně rychle by si na něm, jako na místních srnkách, divokých prasatech apod., pochutnali šupinatí draci, kterých se po ostrově potuluje přes tisíc kusů. Víc než místních domorodců.
„Nenechte se zmýlit, varani sice působí nemotorně líně, ale opak je pravdou,“ sdělil mi onen správce, se kterým jsem se pokoušela vést rozhovor. Na chvíli se odmlčel a do mého uhlu pohledu nastavil svoje pravé zápěstí. Bylo celé pokryto bílými jizvami, které měly do pohádkové romantiky hodně daleko. Vlastními silami se pokusil rozevřít tlamu draka, který se náhodně vplížil do kanceláře pod pracovní stůl a jal se pochutnat na jeho noze. Komodští draci sice neplivou oheň, ale jejich jedovaté sliny dokážou znepříjemnit život. V případě pana správce to bylo na 6 měsíců. Rozhodně měl ale štěstí. Na rozdíl od sedmiletého chlapce, který před několika lety náhodně vyplašil jednu dospělou potvoru za svým domem. Dračí útok nepřežil.
Vzpomněla jsem si na 45-minutový trek v okolí hlavní stanice národního parku, který jsme ten den s kamarádkou absolvovaly. Náš pochod začal u kuchyňského domů. Byl obklopen pěti varany, který měřili zhruba 2.5 metrů. Rozvážně se plazili a syčeli. Vůbec si nás nevšímali. Jejich silně vyvinutý čich, který dokáže zmapovat terén do 5 kilometrové vzdálenosti, byl omámen rybím pachem z kuchyně. Ale i tak jsem tyto šupinaté tvory raději obdivovala z povzdálí. Náš oficiální průvodce byl sice vybaven tlustou holí s rozdvojeným koncem, který v jeden vyhrocenější moment vrazil varanovi do nejslabšího místa, do čenichu a očí. Ale tím by jeho ochrana skončila a já jsem nechtěla pokoušet osud. Komodští draci jsou chráněná zvířata a pohybují se v svém přirozeném prostředí, kde jsme byli pouhými hosty. Tvoří nedílnou součást sedmého přírodního divu světa a domorodé mytologie. Svůj zrak jsem raději naladila na pohotovostní režim. Tady jsem byla mimo ochranný dosah třetího oka moji maminky. A kdyby sem nějaký princ na bílém koni přece jen náhodou zabloudil, pochybuji, že by si hravě poradil s uštknutím chřestýše nebo plivající kobry. Na to by byl jeho meč moc krátký. A navíc – z pohádek jsem přece jen už dávno vyrostla.
Karolina Idrisova
Óda na stíny
Před několika lety v Náchodě za mnou přišla výherkyně soutěže v orientálním tanci. „V čem se ještě můžu zlepšit?“ Chvíli jsem nevěděla, co říct.
Karolina Idrisova
Sametové vyznání od polovičního přistěhovalce.
Před několika lety zaujal můj životní příběh Českou televizi. „Co vám zde nejvíc chybí?“ byla jedna z mnoha otázek. „Barvy, úsměv a víra,“ odpověděla jsem.
Karolina Idrisova
Střílení do vlastních řad. Těch ženských.
Začínám muže v západním světě litovat. Nemají to jednoduché. S trochou nadsázky lze říct, že my, ženy, zvládáme vše, co kdysi bylo jejich doménou.
Karolina Idrisova
Sexy mozek. Vzpomínka nejen na ten Paroubkův.
V Indonésii se od euro-asijských míšenců očekává, že z nich vyrostou modelky a herci. Je to pěkná blbost. Asi taková, jako kdybyste řekli, že všechny Brazilky chodí po ulici v bikinách. Jenže většina mých vrstevníků, česko-indonéského původu, toto očekávání splnilo.
Karolina Idrisova
Miloš Zeman a moje maminka
Miloš Zeman by se mohl pustit i do moji maminky. Ta modrooká blondýna totiž odcestovala do země s největší muslimskou populací v době, kdy nikdo v Československu nevlastnil barevnou televizi, internet měl ještě dlouho patřit do kategorie science fiction a zakladatelé Lonely Planet se teprve chystali na svoji první cestu po světě. Nerozvážná to bytost! V polovině 70. let, navzdory protestům vlastních rodičů, sbalila dvě batolata a na vlastní pěst začala žít, tam kde lišky, nebo spíš hadi, dávali dobrou noc.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1754x
Vydaná kniha: "Na konci začátek" (Grada, 2012).