Zakryj hlavu a rozum, ženo!
Tato scénka se odehrála v zapadlé vesničce na střední Jávě zkraje roku 2008. Tehdy jsem přicestovala do Indonésie mj. podpořit otce v předvolební kampani do tamního parlamentu. O dva roky před tím vznikla podobná situace na jednom festivalu orientálního tance v Káhiře. Dvě taneční kolegyně z Čech sledovaly zahalené ženy na ulicích. Jejich většinový počet mě vyvedl z míry. Kamarádky byly nadšené. Po dvou dnech padlo rozhodnutí místní napodobit. Pořídily si šátky. „Přidej se k nám! Nevidíš, jak je to krásné?“
„Žila jsem 15 let mezi muslimy a ani jednou jsem se nezahalovala. Nehodlám teď začít!“ zarytě jsem trvala na svém. Vysloužily si pochvalné komentáře místních mužů na největším tržišti, Khan el Khalili. „Blahopřejeme k rozhodnutí změnit víru!“
Poodskočím ještě dál do 90. let minulého století, kdy jsem skončila vysokou školu v U.S.A. Jedna muslimská rodina, původem z Indonésie, mi nabídla na půl roku pokoj, abych získala čas na rozlet do života. On byl v Americe na postgraduálním studiu. Ona, vystudovaná učitelka, neměla v cizí zemi uplatnění. Zůstala doma a pečovala o dva malé syny. Bylo to poklidné soužití, které pouze párkrát narušilo občasné zděšení na mé straně, kvůli přítomnosti skalpované skopové hlavy v lednici.
Jednoho dne paní domů nasadila na hlavu šátek a odstranila všechny blůzy a topy s krátkými rukávy. „Nehodí se to pro vdanou ženu,“ vysvětlovala.
„Proč?“
„Jsem muslimka a musím respektovat svého manžela.“ Viděla moje pochyby. „On je o hodně chytřejší než já. Je to muž. Musím to přijmout.“
Minulý týden v Brně se mě jedna kolegyně s údivem zeptala, proč ten Islám "tolik řeším". Bylo to po ukončení 3. konference orientálních lektorek a všech, kteří se zajímají o orientální kulturu. Proběhla tam mj. přednáška o Islámu, do které jsem často vstupovala.
Takže tedy, proč to všechno tolik řeším. Ve světle mých zkušeností a podniknutých cest do muslimského světa vidím pro ženy mnohem větší hrozbu, než jsou náhodné teroristické útoky. S lehkostí zaslepených jedinců, které nezažily totální zákaz v pohybu, projevu, oblékání, vzdělání, ve volbě životního poslání a naplnění, vyhlašujeme do světa, jak jsme ochotné přistoupit na osekanou verzi svobody.
Ta zpropadená tendence našeho pohlaví na celém světě – „hlavně, aby byl klid, nikdo se neurazil a všichni se usmívali!“ – nahrává snahám nenápadného karcinogenního bujení, vybudovat stáda, která odevzdávají svoji vůli vyšším mocím.
Po vzoru různých náboženských kleriků a bezpáteřních politiků artikulujeme slova „respekt“, „neurážet“, „limit“ a snažíme se je vměstnat do středoevropské svobody. Není to tak těžké, upřímně. Není ani zvlášť obtížné si vyměnit celý šatník, zahalit si hlavu i rozum, přizpůsobit se novým mravům. Jen nevím, co uděláme, až zjistíme, že už není cesty zpět.
PS. Můj otec tehdy volby vyhrál. Získal místo v Indonéském parlamentu, aniž bych musela zpronevěřit vlastní přesvědčení.
Karolina Idrisova
Óda na stíny
Před několika lety v Náchodě za mnou přišla výherkyně soutěže v orientálním tanci. „V čem se ještě můžu zlepšit?“ Chvíli jsem nevěděla, co říct.
Karolina Idrisova
Sametové vyznání od polovičního přistěhovalce.
Před několika lety zaujal můj životní příběh Českou televizi. „Co vám zde nejvíc chybí?“ byla jedna z mnoha otázek. „Barvy, úsměv a víra,“ odpověděla jsem.
Karolina Idrisova
Střílení do vlastních řad. Těch ženských.
Začínám muže v západním světě litovat. Nemají to jednoduché. S trochou nadsázky lze říct, že my, ženy, zvládáme vše, co kdysi bylo jejich doménou.
Karolina Idrisova
Sexy mozek. Vzpomínka nejen na ten Paroubkův.
V Indonésii se od euro-asijských míšenců očekává, že z nich vyrostou modelky a herci. Je to pěkná blbost. Asi taková, jako kdybyste řekli, že všechny Brazilky chodí po ulici v bikinách. Jenže většina mých vrstevníků, česko-indonéského původu, toto očekávání splnilo.
Karolina Idrisova
Miloš Zeman a moje maminka
Miloš Zeman by se mohl pustit i do moji maminky. Ta modrooká blondýna totiž odcestovala do země s největší muslimskou populací v době, kdy nikdo v Československu nevlastnil barevnou televizi, internet měl ještě dlouho patřit do kategorie science fiction a zakladatelé Lonely Planet se teprve chystali na svoji první cestu po světě. Nerozvážná to bytost! V polovině 70. let, navzdory protestům vlastních rodičů, sbalila dvě batolata a na vlastní pěst začala žít, tam kde lišky, nebo spíš hadi, dávali dobrou noc.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Černomořská flotila dále slábne. Zasáhli jsme korvetu Ciklon, hlásí Kyjev
Ukrajinská armáda oznámila zásah ruské korvety Ciklon v Sevastopolu na Moskvou okupovaném...
Na Rychnovsku se střetl vlak s autem, tragickou nehodu nepřežili dva lidé
Při dopravní nehodě auta s vlakem v Čermné nad Orlicí na Rychnovsku zemřeli dva lidé. Na místě...
Poslanci kývli na možnost odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění
Přímý přenos Poslanci schválili možnost odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění. Pomoci to má těm,...
Carlson má pořad v ruské televizi. V prvním díle řešil klíšťata jako biozbraň USA
Konzervativní americký moderátor Tucker Carlson spustil vlastní pořad na ruské státní televizi...
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1754x
Vydaná kniha: "Na konci začátek" (Grada, 2012).